Aido,

já sama si na sebe taky nenakupuju, nemám to ráda, a tím spíš si dávám pozor na to, co mi vyhovuje a co mám. Přitom kdybych chtěla, tak mě tchýně oblékne v nejdražších krámech, ale já na to fakt nejsem...
Takže doma nosím tepláky a trika od Vietnamců a cítím se v nich stokrát lépe než ve značkovém kostýmku, který mi visí ve skřín a čeká na tu "vhodnou příležitost"...a není to o pohodlí, ten kostým je příjemný, pohodlný....ale já se v takových hadrech prostě necítím a rozhodně bych v nic nemohla chodit doma, připadala bych si strašně sešněrovaná...ne hadry, ale svými pocity....

Děti se poslední dobou také nerady převlékají...nechávám je být, ale nesmí za mnou přijít, že nemají v čem jít do školy nebo že se jim ve škole smějí....pak se měním ve fúrii...chápu, když se chtějí líbit, ale nechápu proč pro to nejsou ochotné udělat tu jedinou věc, tedy doma se převléknout....a ani na doma nemají žádné hadry na podlahu, aby se musely cítit blbě když někdo přijde...ostatně, není jim hloupé strávit celý víkend v pyžamu.....takže pro mě je za tím jen jejich totální lenost a pocit, že když ony si písknou, já naklušu k pračce nebo do obchodu....takže až budou mít svoji domácnost, ať si to řeší po svém, ale dokud je tohle na mně, tak budou respektovat, že já nehodlám trávit veškerý svůj čas péčí o jejich hadry, bez ohledu na to, že mě dětské oblečení baví....

Jo a jako dítě jsem obrečela každý ztracený kapesník a tepláky mi nikdy nebyly fuj...a hodně těžké pro mě bylo přestat nosit něco, z čeho jsem vyrostla....