Nevim, jestli to znáte.
Příklad:
Pustíte dětem pohádku, která končí v deset večer (neštovice, školka není, neřeší se vstávání, doma anarchie a budíček v deset ráno - vyhovuje všem).
Děti(6 a 4) s vážnou tváří odsouhlasí, že po pohádce se rovnou zhasne a NEBUDOU problémy. Slíbí, že nebudou kňourat, prosit, řádit a dupat ještě v jedenáct.
Říkáte si, že už by to mohly pochopit. Že slovo je slovo. A ono ne
Je mi jasné, že je důležitá důslednost. Nenechat se pak ukecat. Děti časem zjistí, že co se řekně, platí. To spaní byl jen příklad, s tímhle ale bojujeme poměrně často přes den. Vezmou si na procházku kola a slíbí, že určitě dojedou a nebudou prudit. Dojet musí, když to slíbily, ale prudit prostě budou. Syn si vzpomene deset metrů od baráku, že už nemůže
Ale jak to udělat? Jsou naše děti na takové dohody ještě moc malé? Naše babi s dědou jsou rozmazlující, ukecat se nechají, děti to pak zkouší na nás. Já mám někdy prostě dobrou náladu, říkám si, že je nemusíme pořád prudit a můžeme jim občas dopřát něco navíc. Ale u nás je to podle pořekadla "podej čertovi prst...."
Já se vždycky vytočim, nadávám si, přísahám Bohu, že už budu jen drsná
Fungují vám doma dohody? Kolik je vašim dětem?