S šestiletým dítětem si nemůžeš na hodiny dopředu dohodnout stav jeho emocí. Ono ti to v dobrém slíbí, že až skončí/nastane XY tak ono nebude mít takovou a takovou emoci = nebude prudit, že má jít spát, když se mu ještě nechce, nebo už nemůže šlapat na kole. Může slíbit a dodržet akci = vypne televizi, dojede na kole do cíle... ale to remcání, kterým si ulevuje od své emoce, to se v předškolním věku podle mne ještě vyeliminovat nedá. Ostatně, to leckdy nedá ani dospělák, speciálně ženy mívají potřebu mluvit o svých aktuálních pocitech nepohody, opakovaně... takže mě neudivuje, že to má malé dítě.