Teda moc se ke knihám nevracím, kostru a postavy si dost pamatuju. Znova jsem četla Židovku z Toleda a poprvé mě zaujal romantický příběh, podruhé jsem obdivovala ekonomické fígle a znalosti a historické pozadí.

Furt dokola se dá číst Malý princ. I přes nesouhlas a nepochopení okolí se nám to líbilo oběma a já nadto měla povznášející pocit, že mu "nesu jako dar". Jsou to tři měsíce a pořád se o tom bavíme a jistě budeme číst víckrát.

Taky je jistě pravda, jak píšete o tom dozrání - třeba Citadelu (zase Exupéry no) jsem nedokázala dočíst nikdy a zajímalo by mě, jestli někdo z vás ano..