Pani založila podnik. Protože to finančně ani fyzicky sama nezvládala, přibrala si mě jako společníka. Pracovala jsem v podniku několik měsíců 12-14 hodin denně za opravdu minimální mzdu. Brala jsem to jako daň za začínající podnik, která se mi možná časem vrátí. Teď se podnik zvedá, zisky začínají stoupat a podnik se stává známy a populární. Místo toho, abychom se obě radovali, jak nám to jde, nastali neshody. Pani to chce vyřešit tak, že mi vrátí peníze, které jsem do podniku vložila a já se sbalím a půjdu. Nic víc mi nehodlá dát. Tohle řešení se mi ale nelíbí. Chtěla bych nějaké "odstupné" Zavedla jsem tam a naučila ji spoustu věcí, které podniku přináší zisk a dál budou ten zisk přinášet. Dále nám chodí postupně peníze ze zakázek, na kterých jsme společně pracovaly. Ani tyhle peníze bych nedostala, pokud bych odešla hned atd. Vím, že bych to měla řešit s právníkem, ale na toho opravdu nemám. Do práce se mi chodí strašně špatně, je to tam peklo. Vůbec nevím co s tím, ale nechci se všeho jenom tak lehce vzdát. Poslední dost podstatná věc, je ta, že manžel zakladatelky podniku už rok shání práci. Teď po posledním pohovoru zjistil, že najít něco dobře placeného, není tak snadné. Tak se rozhodl, že přestane hledat a bude pracovat v podniku, „místo mě“ tím pádem všechny peníze zůstanou v rodině. To je ten hlavní důvod rozluky, i když takhle mi to neřekli. Co byste dělali na mém místě? Vzdali se, nebo bojovali?