mandelinko, koprofko. samozřejmě, že kdybych žila v jiné době, tak bych jedla asi nejspíš úplně všechno. kamarád doktor mi vysvětloval, že jen lidé, kteří hůře rozlišují chutě jedí a chutná jim naprosto všechno a ještě to o sobě hrdě rozhlašují. ale kdo má dobře vyvinuté vnímání chuti, tak prostě některé věci nejí nebo jí ale nechutnají mu. Nejsem asi tento případ, ale některá jídla nejím proto, že se mi dělá nevolno když je vidím nebo cítím (to u mě nastalo po mononukleóze a připisuju to tomu, že si tělo "říká", protože dříve jsme je jedla normálně) - např. slanina v jakékoliv podobě, tučné maso, tlustý od šunky, prejt, většina uzenin (viz diskuse o školní jídelně). některé chutě mi vadí odjakživa (kyselost) - takže vařená jídla, kde je přidaná kysaná smetana prostě nemůžu pozřít, zvedá se mi žaludek
některá jídla mi zošklivili ve školní jídelně - koprovka (jako dítě předškolní jsem ji prý milovala), špenát, držková polívka.
některá jídla jsem jako dítě nemohla jíst - bod 1, ale protože je periodicky zkouším ochutnat, přišla jsem jim na chuť - játra, červená řepa, kysané zelí.
tak to jsou jídla, která fakt než bych snědla, budu radši hlady. v jídelně to řeším tak, že si dám suché brambory, apod.
a pak jsou jídla, která mi nechutnají, nevyhledávám je, ale sním je, když mi je dají, dobrovolně je ale nevařím (např. luštěniny nebo knedlíky)
houby nedokážu sníst, protože jsme se s nimi kdysi otrávila, ryby - tam mám psych. blok - nechci popisovat detily, snesu jen obalovaný filé, který po rybách moc nechutná.
tak jak koukám na ten seznam, je toho dcela dost, co nejím, taky mám v pizzerii vždycky problém si vybrat, ve všem jsou buď houby nebo ryby.
pak jsou věci, které bych jedla ráda, ale nemůžu - nesnášenlivost - konkrétně cokoliv s medem, který neprojde varem nebo pečením. naposled ověřeno před měsícem, kdy v jídelně osladili čaj medem, čehož jsme si všimla pozdě
naopak miluju těstoviny, brambory, rýži, (které si sama uvařím) a netučnou úpravu jakéhokoliv masa, zeleniny, většinu druhů ovoce a zeleniny