Nehroť a neboj, neděláš nic špatně a synek holt je, jakej je. Přečetla jsem si tvůj příspěvek níž a jsou tam podobnosti, taky jsem introvert a konzerva jak vyšitá, můj manžel totéž - sice není extrém jako já, ale jídlo je pro něj především pohonná hmota a nutnost. Podobně můj kolega, i když to je zase extrovert jako vyšitý, ale zase se zapomíná najíst pro samou rozlítanost :) Je to prostě povaha a z melancholika taky výchova neudělá rozjuchaného optimistu, ale je možné pomoci mu to zvládnout.