mám to stějně, jako ty, Letice...
čekám 4. neplánované, neraduju se z toho, na potrat jsem nešla, muž by to nevydýchal a já vlastně asi taky ne. Ale to dítě nijak zvlášť nechci. Už teď sotva zvládám ty tři.
Ale říkám si, že má-li tam nahoře někdo pocit, že potřebuju 4 děti, že to zvládnu. Otěhotněla jsem přes antiko, takže to bereme opravdu jako šťouch zvrchu.
Jsem ale rozhodnutá hned po šestinedělí jít na starilizaci nebo muž na vasektomii (když se mu nebude chtít, jdu já - pro chlapa je to snazší zákrok bez narkozy).
Nevím, co budu dělat, až se to čtvrté narodí, ale nějak to překlepeme, nebude jiné cesty, že?
Snad to má nějaký smysl.