Se změnou statutu se nejspíš vyrovnat dokážu, ale co už nechci zažít, to je každodenní chození do práce na osm a více hodin, odchody a návraty za tmy, ten obrovský nepoměr mezi časem, který v práci strávím, a přínosem, který se mi objeví na účtu. Takže mílovými kroky směřuju k tomu, že, sice ekonomicky aktivní, ale, doufám, že nadlouho, ne-li natrvalo, zůstanu jako člověk pracující z domova na své triko s občasnými odchody za klienty. Možná, až děti opravdu odejdou z domova, tak se budu angažovat i jinde a jinak, ale zatím to na příštích deset patnáct let vidím na zachování současného stavu.