a tak mozek se přepne, chce-li se.

Školní pauza poprvé trvala 15 let. Naskočení do vlaku bylo naprosto super, jsem v profesi, kdy se pořád něco musím učit.
Najednou to doklapávalo, spousta informací od chytrých lidí. Baví mne to, žeru to.

Co nedávám jsou zkoušky, jsem naprosto totálně na nervy, v prváku jsem vylítla od první... a pak už všechny za 1-2... jenomže ty nervy, co mne to stojí.
Prostě mi to celý připadá blbý, blbě vnímám přijít nepřipravená a jako vlastní pokoření... když se vlastně bavím s lidma, co jsme stejně staří a připadám si jako školáček.

Nejsem v životě žádný perfekcionista, stav se u nás doma a uvidíš, ale tohle vnímám prostě jako nějak ostudu... nevědět, nepřijít připravená.

školení k profesi zažívám pořád, s úřady bojuju až do krve... ale tenhle pocit mne naprosto sestřeluje.