V prosinci ´89 grupa studentských srandistů sepsala návod na imaginární hru "Soudruhu, nezlob se" (podle vzoru Člověče, nezlob se). A tam stálo: "Červené figurky nelze vyhodit. Odstupují: a) po vlastním uvážení, b) ze zdravotních důvodů."

Smutné, že Báborová hraje tu hru stále i po čtvrt století.

Jinak obecně myslím, že komunisté hrají svou hru velmi dobře, vědí, kde je jejich pole, co jsou jejich silné stránky: a to je v podstatě bezvýhradná obhajoba minulého režimu. Tak mají výraznou identitu, nesplývají s nikým, mohou se opřít o ideologická sdružení těžící rovněž z obhajoby minulosti, typu Klub českého pohraničí, silné zázemí mají stále mezi staršími učiteli, díky tomu netrpí personálním nedostatkem. A získat nemohou ustupováním, to by o tu ideovou podporu přišli. Když budou drzí (drzé čelo je víc než poplužní dvůr, to se ví, drzé čelo je víc než francouzské tanky, kterých bylo víc a kvalitnějších než německých, to věděl zase Hitler - a z toho, jak postupoval na začátku války, je dobré se poučit).

Jakmile jim něco projde, nastaví se lajna, za kterou už dobrovolně zpátky nepůjdou. Proto je důležité nejen neustupovat, ale zatlačovat je zpět. Proto držím palce těm studentům, osobně to vnímám tak, že bojujou i za mne. Že jsou parlamentní strana není argument, proč jim ustupovat. Ostatně kolik diktatur začalo volbami, že?