Mám známé - tedy žije už jen paní, kteří mi vždy byly v podstatě rodinou. Vzali se, když jí bylo čerstvých 18, on měl 39, patnáctiletou dceru a dvanáctiletého syna - ve své péči (ovdověl). Je pravda, že si ji zčásti "vychoval", ale spolu mají další dva syny. Prožili báječný život a já si nepamatuju, že by ten vztah byly jakkoli nevyrovnaný. Paní je dnes v důchodu, on před deseti lety zemřel - duševně zcela svěží do poslední chvíle. Že tenhle vztah může být rovnocenný - a troufám si říct že nejpozději po deseti letech soužití byl stoprocentně, tomu by nikdo na začátku nevěřil. Jejich rodina pro mne byla vždy vzorem.