Já myslím, že to není ve frekvenci kontaktu. My třeba s mojí máti aktuálně žijem pod jednou střechou, takže se vídáme denně, ale ona mne zvládla "vypustit" ve věku, který byl tomu odpovídající a od té doby prostě respektuje můj osobní prostor a kompetence, takže jsme nikdy neměly problémy v tom, že by mi do něčeho zasahovala. Na úrovni dvou dospělých jedinců se i ten častější kontakt udržuje bez potíží.
Já mám s tou neschopností nechat dítě vyletět z hnízda zkušenost z druhé strany: u tchýnina vztahu k manželovi. A nepříjemný a destruktivní to může být i při kontaktu jednou za měsíc, pokud je ten kontakt ve stylu "maminka - malý chlapeček". U nich reálně nedošlo k odpoutání během puberty, rodiče ho prostě do dospělého světa "nepustili", tak to za ně musel v dospělosti napravovat sám a prostě se odpoutat z druhé strany.
Pokud jsou dospělé děti a rodiče schopni fungovat v dospělých vztazích, tak není nic špatnýho ani na větší frekvenci styku. Ale pokud k tomu odpoutání a vypuštění z hnízda nedošlo, je to fakt průšvih a nadělá to hodně paseky. Tam to primární omezení styku vidím jako jednu z regulérních možností. Nejde to vyřešit nějakou jednou promluvou... jako že by dítě řeklo "mámo, jsem dospělá, tak se s tím smiř" a najednou by bylo vše OK. Ten proces prostě trvá dýl a pro toho rodiče (i dítě) prostě je bolestivý.