Četl jsem hodně dávno, a dokonce díky tomu, že jsem to koupil vlastní matce jako humoristickou literaturu... dalo se to přečíst hodně rychle, v podstatě na záchodě, já - tehdy požírač knih - jsem první díl myslím přečel na jeden zátah, než jsem se zarazil, bylo po něm.

Děti jsem měl až pak a když jsem je měl, začal jsem si kolem sebe všímat toho, že někteří rodiče přistupují k dětem tak, že by fakt mohli tu knížku brát vážně Ani nevím, jestli jí četli nebo nečetli, spíš četli příliš mnoho pedagogické literatury a měli pocit, že to nezvládají (někdy to brali tak trochu jako studium a dítě jako přísného zkoušejícího), nebyli moc schopní nebo ochotní používat zdravý rozum, rodičovský cit, intuici, lásku.

Nahlíženo teď zpětně, celá knížka je v podstatě vystavěna na jednom fóru stokrát jinak, který je místy hodně polopatický. Ale pár fórků, kde mi nadsázka přišla akorát, nebo které působily odpozorované ze života, tam bylo - v regurgitaci například hned několik (zlepšování sportovních výkonů - nadsázka, scénka u doktora - ze života).