Historik nejsem, ale z příbuzného oboru (ale na to konto píšu jedny dějiny země a jednu knihu o relativně nedávný událostech - před 15 lety, tedy v čerstvé paměti, ale už "historie" - a obojí je zrovna zatížené nánosem politických interpretací, takže vím, že i moje kniha bude plná mých osobních interpretací, a vím taky, jak je těžké snažit se být objektivní - na druhou stranu taky vím, jakými prostředky se k objektivitě dospívá).

Ale k Richardovi III. - kdysi jako kluk jsem četl knížku, kterou teď bohužel nemůžu objevit (je asi ještě někde v krabici, léta po stěhování). Nebyla to odborná kniha, ale detektivka. Námět asi takový: detektiv má po nějaké akci zlomenou nohu a musí zůstat týden v nemocnici, přítelkyně mu přinese pro zábavu pár podobizen historických zločinců, mezi nimi i Richardův portrét. Jeho to zaujme, protože na rozdíl od ostatních by do něj zločinnou povahu zrovna neřekl. Přítelkyně mu pak přivede nějakého známého, začínajícího historika, aby si s ním o tom popovídal. Detektiv na ty zločiny (zavraždění synovců atd.) jde svými metodami - jaký má pachatel motiv, jak byl zločin proveden, jaké jsou důkazy, posléze kdo měl motiv k jeho obvinění a tak dál. Historik k tomu nahledává archivní stopy. Postupně takhle přijdou na to, že Richard III. je nevinný, že existují věrohodné doklady o tom, že synovci žili i po jeho smrti a jediný, kdo měl motiv k jejich zavraždění, je Jindřich. Historíček nadšeně spřádá plány o tom, že o tom napíše senzační knihu, ale den nato se objeví, právě když detektiva propouštějí do domácího léčení, celý schlíplý, a povídá, že už o tom psal ten a ten a ten, už desítky let nazpátek... Knížka je to ale skvělá, jestli chceš, nějak to najdu, a pro nahlédnutí do objektivity práce historika pro laika je to vynikající okénko, jak se tam nahlíží očima jiného laika, a zároveň je to psané napínavě, jako příběh.