Zajiste ne na objednavku.Ale jednak zabarvena pohledem doby, jednak ruzne kontexty, ktere doba videla jinak a historici nemeli moznos historii nestranne popsat a uverejnit sve vysledky.

Urcite se lisi historie stejneho obdobi psana historiky v dobe Stalina (a to i o dobe pred), nebo Hitlerovymi historiky o zidech a arijcich pred jeho vladou, nebo histori ruznych narodu psana krestany, atd atd (protoze nechci uvadet nasi historii napr. Husitu, nebo po 30.lete valce a pod, psanou v 50. letech)

Tohle chápu a souhlasím. Ale je přece potřeba rozlišovat historická díla vzniklá v době Stalina (a podobná), míněno v systému, který cenzuroval interpretaci údajů v zájmu politické propagandy, a například historiky pracující v dnešní době. Nevěřím, že dnes existuje něco podobného. Psát historii pod Stalinovou nebo Hitlerovou vládou bylo prostě něco specifického, je to umělé zkreslení (nota bene když tehdy oficiální historii sepisovali i lidé, kteří s kritickou historickou vědou neměli nic společného).

Zabarvení pohledem doby i kontexty, které vidí ta která doba po svém, to určitě existuje i dnes. Ale podle mého současná historická věda už neprodukuje např. politické dějiny, které by vydávala za dějiny jako takové (samozřejmě se píší politické dějiny, ale píší se jen jako politické dějiny), pokud se popisuje minulost, využívá se i posunu v ekonomické historii a společenské historii, obecně se na minulost pohlíží míň se snahou ji interpretovat ve vztahu k současnosti, víc se snahou popsat ji, porozumět jí v jejím vlastním kontextu. To je samozřejmě ideál, k němuž se lze do jisté míry blížit, ne ho dosáhnout, ale třeba už jen to, že se současně posuzuje víc rovin, subjektivita nutně ustupuje. A to se u nás týká zrovna třeba té husitské a pobělohorské doby.