ale jo, vyroste, ale jen částečně. praktičnosti se lze naučit, jsem vcelku jasný příklad, ale jinak...
například matka mě poslala pro vodu do sklenice, já vstala a jen co sem došla do kuchyně, sáhodlouze sem musela přemýšlet, proč vlastně v tý kuchyni stojím, myslela sem na tisíc jiných pro mě zajímavějších věcí. takto vlastně odjakživa. domácí úkoly, snad nikdy! pomůcky na vyučování? peklo.
naučila semse to tak, že matka byla vedená velmi přísně a přenesla to na mě, takže nakonec sem většinu domácích prací dělala sama a běda jak nebylo hotovo... je pravda, že máma zase měla druhou práci o víkendu, takže sem se od 11 starala o bratra a zcela neschopnýho a línýho otce. bráchovi byly v tu dobu 3 roky. prostě sem musela, nešlo jinak. v 19 sem se odstěhovala a bydlela sama několik let, takže ,,dílo,, bylo dokonáno.
ovšem obávám se, že u tebe je to mise nemožná. ty ho sice budeš učit a držkovat, že uklidil jehlu špatně, ale jemu je to fuk, on pak za týden nebude chodit a hledat jehlu a proklínat se, kam že ji dal, nebo se nepíchne do prstu, až bude štrachat zcela něco jiného...