No, já si hlavně - než se mi zachce dítěti za něco vynadat - pokládám otázku typu "a tobě by se do toho chtělo?".
Čili u nás to funguje spíš tak, že si prostě sepíšem, co je třeba udělat (a jak říkám, děláme jen to důležitý), pak si uvědomíme a na rovinu přiznáme, že je to pro nás obě opruz, no a pak si řekneme "šup na to, za hodinu to máme hotový, když se do toho pustíme bez okolků, a pak (si třeba vyzkoušíme nový stíny)".

U nás doma kdysi se nediskutovalo, makalo se furt, a ještě se vyžadovalo, aby se u toho mělo radostný obličej. A vlastně nikdo nikdy nesměl odpočívat a "lenošit" a "být nezodpovědný", vše se přísně trestalo. Nejsem magor, tohle si do života netáhnu, u každý činnosti přemýšlím, jestli je (a jak často a v jakém rozsahu) fakt nutná. Pak můžu trvat na těch věcech, co fakt nutný jsou, protože nenaplněj celej den, tak se snáz ty povinnosti zkousnou.