Při podobných debatách o smyslu toho či onoho, ať už se to týká školy nebo práce v domácnosti, jsem se naučila všem svým dětem suše a lehce znechuceně odpovídat, že bohužel ještě pár let musí bydlet se mnou(a čím líp se budou učit, tím dřív se dostanou z domu) a že dokud bydlí se mnou, platí moje pravidla. Takže boty stojí v předsíni v páru(aby se předešlo ráno zoufalému hledání) a povodí a rozvodí se naučí a po písemce/ zkoušení ho může zase klidně zapomenout...