Jak ovlivnit to, co se odehrává mimo domov?
Musíte zavést nějaký systém a návyk. Třeba diář, deníček, a NAUČIT ho ten diář nebo deníček soustavně používat. Ten návyk je v tom klíčový, aby se ta činnost automatizovala, aby probíhala vždy, když je to potřeba. Aby se mu spojily příslušné mozkové dráhy vedoucí od "milé děti, zadávám vám úkol:" k "otevřu diář a úkol zapíšu" a dále k "vezmu si s sebou domů materiály potřebné k vypracování úkolu" až po "doma otevřu diář a vidím v něm, co mám udělat a zároveň mám vše potřebné s sebou".
Tohle je věc, kterou zcela jistě nezařídíš jedním vysvětlením nebo diskusí. Tohle je dlouhodobý cíl, ke kterému syna musíš konzistentně vést. Třeba i s pomocí učitelky (při zadávání úkolu zkontroluje, že si syn vytáhl ten diář a úkol zapsal). Před odchodem ze školy můžeš Ty s ním tvořit další návyk - aby si vzal s sebou domů materiály a věci, co bude potřebovat doma nebo naopak co už nadále nebude potřebovat ve škole. Doma zase vytvořit návyk vyklízení a kontroly školního batohu, které bude provozovat ON a ne maminka.
Tyhle návyky se nejlíp tvoří, když jsou pevně navázané na nějakou časovou strukturu: probíhají každý den ve stejný čas, nebo mají stejný spouštěč. A počítej s tím, že než se to zautomatizuje, může to trvat VELMI dlouho.
Tvůj syn potřebuje nástroj, který mu správu povinností usnadní, a musí se ten nástroj naučit používat. Když to nezvládne "prostě hlavou", tak to musí být nějaká papírová forma (nebo třeba elektronická, třeba má šikovnej telefon se slušným organizérem, který mu to bude připomínat).

Cílem je naučit ho regulovat se sám. Pokud jsem roztržitý, tak to o sobě vím, a pokud mám funkční strategie, jak svůj hendikep kompenzovat, tak mne ta roztržitost nemusí v životě omezovat.