Dá se na ni zapomenout? Proběhla zhruba v létě. Dozvěděla jsem se o ní od manžela o vánocích. Promluvili jsme si a protože jej stále miluji, dala jsem mu druhou šanci. Když to vezmu z nadhledu, náš vztah je mnohem lepší než za poslední rok včetně sexu, ale.....myslím na to každý den (jsme spolu 15 let z toho 13 let spolu žijeme). Brala jsem si jej, protože mi byl vždy oporou, věřila jsem mu a byl na něj vždy spoleh a to je teď jakoby „zničeno“.Jako táta je 100% a i v domácnosti pomáhá na to si nemohu szěžovat.
Prostě nyní bojuji sama se sebou a tak se ptám těch, co už něco takového zažily - budou dny, kdy na to myslet nebudu? Jsou dny, kdy mi to hlavou jen tak prolétne, ale pak přijdou chvíle, kdy se mi začne znovu svírat žaludek, jsem podrážděná, smutná...
Vidím, že trápím jen sama sebe.
Mimochodem, ještě předtím, než jsem se to dozvěděla, byla jsem toho názoru, že to je to jediné, co bych mu nikdy neodpustila a že by (letěl). Ale kdo si to neprožije, neví, jak by se zachoval. Vlastně i můj manžel byl vedle z mých reakcí. Člověku se ale na vše změní pohled a vše vidí jinak.

Bezdradná