Jasně, on to ví a vědí to i ostatní - ale mít to VYSLOVENÝ a třeba opakovaně potvrzený od rodiče je něco jinýho.

Ad "opovrhování těma, kdo na mě neviděj chyby" - jo, to je absolutně přesný. Jestli mě chválíte, znamená to, že nevidíte, co dělám špatně, ergo jsme blbci, ergo pochvala od vás nemá žádnou hodnotu a vlastně mě svým nablblým chválením urážíte. Bože, pamatuju jak jsem začala učit a občas mi nějaký studenti přišli poděkovat a že jsem úžasná a tak.. a já se mohla vzteknout, proč mi svoje bezcenný kecy vnucujou. No a myslím, že jsem tím vlastně pořád říkala "ani na vteřinu si nemyslete, že by snad váš názor byl pro mě důležitej", protože jsem NECHTĚLA, aby byl něčí názor pro mě důležitej. Protože ten nejdůležitější názor to kdysi podělal a já už nechtěla riskovat.

Tyjo, jsem netušila, že se tu budu dneska psychoanalyzovat.