Přidat odpověď
Nemáš vůbec zač. Mně tenkrát moc pomohly kamarádky, které měly takovou zkušenost za sebou. A pak taky psycholog.
Neuměla jsem si představit den, kdy bych si na TO nevzpomněla. Říkala jsem si, že mě ten pocit už bude provázet do konce života. Hodně mě to ovlivnilo, třeba v tom, že jsem si uvědomila, že štěstí a spokojenost musím hledat sama v sobě, protože i blízký člověk dokáže příšerně ublížit a když nebudu já sama silná, neustojím to.
Zkus se zamyslet, co bys ráda dělala nebo viděla, co by ses třeba chtěla naučit. Já si tenkrát dala závazek, že bych se ráda věnovala dvěma svým zálibám, realizovala jsem to a moc mi to pomohlo.
Je v podstatě jedno, jestli začneš chodit na jógu, kurz japonštiny, lekce vyšívání...ale je důležitý dělat něco jen sama pro sebe - tedy pochopitelně pokud k tomu máš aspoň trochu možnosti.
Předchozí