"ale pak přijdou chvíle, kdy se mi začne znovu svírat žaludek, jsem podrážděná, smutná...Vidím, že trápím jen sama sebe."
"Vlastně i můj manžel byl vedle z mých reakcí."

Škoda, že tu není nick "m". Ta má vždycky dobrou radu na téma (pokusím se velmi neuměle tlumočit ) "sdílet své pocity s manželem". Prostě, věcně vztato (to už tedy zase cituju sebe ), zradil tvoji důvěru, takže nemůže být "vedle z mých reakcí" - snad nečekal, že ti to bude jedno nebo že budeš mít radost ; ale na druhou stranu potřebuje a měl by vědět, co prožíváš (ne, že se budeš sama trápit a užírat něčím, co "způsobil" on).

Takže mluvit - krátce, věcně, spíš ve smyslu "Teď se právě cítím X, protože mi to připomnělo Y, a pomohlo by mi (navrhuj řešení!), kdybys udělal Z.", ale nenechat ho v pocitu "vlastně se nic nestalo", protože zas tak málo se nestalo.