u nás je to rok a půl a už dávno to není tak děsný jak to bývalo. v prvních měsících mě to připomínalo všechno, filmy, narážky i jen nevinná poznámka. ale dneska jsou i týdny... ne...to tak třeba jeden že si ani nevzpomenu, ale z toho to na mě padne jak balvan, ale už nemám pocit, jako by mě někdo dusil a že mě uvnitř všechno umírá, jen to zabolí a je mi to děsně děsně líto. Neboj bude líp. I můj muž se po tom provalení chová líp jak dřív, tak třeba jim to k něčemu je.