Jinak vycházím z vlastní zkušenosti. Miluju velký psy, nejlépe německý ovčáky, nešťastnila jsem tu nedávno.
Pes sice s papírama, ale naprosto jsme si s ním nevěděli rady. Koupili jsme ho, po pár měsících jsme zjistili, že má blbě zlomenou nohu už ze štěněcí doby. Tak by nám chovatel vrátil peníze a štěně uspal...

Taky jsme měli volbu. Operovat nebo ne. Tím, že se operovalo, dost jsme podělali výcvik, pak ještě dysplazie - nemoc velkých psů a přešlechtěných - fakt 4-4. V září jsme ho museli nechat uspat.
Trpěli jsme oba strašně, byl nádhernej a náš... a bylo mu 6 let... my jsme se s ním nabrečeli (dokonce i manžel měl na krajíčku nebo fakt slzel... ) nějak moc.

Už mám strach z toho, že velcí psi jsou tak nějak uměle přešlechťovaní a kloubní potíže k nim patří.

Pořád trváme na tom, že velký pes k domu patří, ale teď jsme si koupili hračku ... no je to jako s miminkem... už týden doháním noční deficit, kdykoliv se dá, protože se snažím, aby čůral venku, když se nehladí, tak fňuká a do postele ho v noci nechci.

Teď je spokojenej, pořád zdrhá z pelechu a zamotává se mi do koleček u židle...
Takže pořád šílím hrůzou, že mu ty tlapky přejedu... truhlovi.
A spí jako dudek. Půjdeme si lehnout a zase budou vášně )