Obávám se, že je to povahou - synek (teď 7,5) se taky dost naplakal, špatně spal, jedl (to tedy doteď)... objektivně neměl žádný důvod k pláči - přebalený, nakrmený, opečkovávaný, do 2 let kojený...subjektivně řval pořád - z prvních 3 měsíců mám jen fotky, na kterých spí - pokud nespal, tak řval... Když byl větší tak se dost často zasekával, prostazoval svoji vůli (to tedy dělá doteď, ale už je s ním rozumná domluva a v podstatě je to pohodička)

U nás je jasné - že to bude cholerik po tatínkovi jednak to má v genech a jednak to každý den vidí...
jinak byl a je to přesně to, co popisuješ ty u svého prcka - šikovný a opravdu hodně chytrý kluk...

Zrovinka před týdnem jsme o tom debatovali s kolegou - má cca 3/4 roční dvojky - jednovaječné - jedna neustále naprdnutá a zamračená , druhá permanentně spokojená a usměvavá...

MMCh - zrovinka nedávno jsem četla v jedné knížce o dětech, že malé cholerické dítě se pozná tak, že z radosti své nejbližší (rodiče) může plácat, nebo jinak extréměji než obvykle projevovat radost - jo, to u nás naprosto sedí!

Snažím se to tedy od malička usměrňovat (teď už samozřejmě nikoho neplácá!!!) ale neustále u něj pozoruji, že pokud má velikou radost, tak třeba přiběhne ke kamarádovi a silně ho obejme, nebo s ním začne třást a u toho se směje a povídá, jak je rád, že ho vidí.... Děti- kamarádi s tím problém nemají, ale já tu přemíru emocí a jejich ventilaci nevidím jako úplně přiměřenou - nehledě na to, že jsem se u jiného dítěte s tímto nesetkala. Fakt je ale, že naši kamarádi z okolí jsou spíš holčičky a ty to mají jinak... Ve škole a školce má hodně kamarádů, ale tam s ním nejsem, takže netuším, jak tyto projevy probíhají "mezi chlapy"