"on i ten neverny na to mysli porad, tezko si odpusti a nikdy nezapomene."

Tímhe příspěvkem jsi mi nahodila do hlavy téma, které mi vrtá hlavou. Je to pro mě osobně asi největší překážkou, která mi brání to ze sebe pustit pryč, přestat na to myslet a nechat v minulosti - když nemůžu zapomenout já, která to měla zprostředkovaně, jak na tom asi je ten druhý, který to žil naplno?

Dokáže se od toho nevěrník vůbec někdy odpoutat, neříká si v duchu po každé hádce se mnou, že s ní by to bylo úplně jiné? Nevzpomíná při sexu na milování s milenkou, nepředstavuje si ji při tom, aby byl vůbec něčeho se mnou schopen? Nesrovnává mě pořád s ní, jak ona chodila oblékaná a jak chodím já, o čem si povídal s ní a o čem může se mnou atd? Bez ohledu na to, jestli ještě je nebo není do ní zamilovaný. To mi vadí, sice mu do hlavy nevidím, ale myslím si, že ty vzpomínky tam musely zůstat, a silné.

To jsou ty dalekosáhlejší následky zelenějších trávníků.