Mám už třetí čévéčko, rozhodně to není tak, že by musely být jen na vodítku, ale pravda je, že většina z ních o cizí lidi moc nestojí a chová se silně teritoriálně, takže se v dospělém věku s velkými psy svého pohlaví většinou perou, nebo aspoň konfrontují. Se Sněhurkou můžu jít klidně do hospody, ale problém je s ní v domě, není ochotná respektovat, že tu bydlí i jiní lidé, takže ji fakt na vodítku vodím, není plachá, je vlezlá, schopná vlézt do tašky cizímu člověku a něco tam sežrat. Některá čsv jsou zas plachá.
Proč je lidé chovají? Protože mají ohromě rozvinuté sociální chování, s ostatními plemeny nesrovnatelné a jsou velice inteligentní, na druhé straně, k práci se moc nehodí, mají slabou vlohu pro aport...Není to pes, kterého můžeš pustit z dohledu, když je na pláni cirkus, všichni mají psy na volno, jen naše Sněhurka si vyměřuje, kudy nejlíp k zebrám, v kuchyni máme americkou kliku, protože vykrádala lednice... No, prostě, všechny naše čuby byly (a jedna je) úžasné, ale náročné. Na stará kolena už čsv nechci, ale neví, jestli až to sněhurka zabalí, nakonec stejně neskončím s dalším, žiju s nimi víc, než dvacet let.