Dobrý den,potřebuji se svěřit,je mi moc těžko a nevím,co mám dělat,co je dobře a co špatně.Jsem 20let vdaná,máma 2dětí,přesto se cítím jak bezradné dítě.Problém je můj dlouholetý vztah s mámou.Kde začít?Asi v dětství.Moje máma silný alkoholik.(mj.i můj otec).Celý život jsem o ni měla strach,hledala ji po nocích,platila za ni dluhy,bála se doslova o její život,když se v mých 16letech přiotrávila léky.V době kdy se mi narodil syn,se šla léčit.Úspěšně.Byla pár let super máma a babička.Bohužel se mojí sestře narodilo postižené dítě a moje máma se na něj upnula tak moc,že moje děti i já jsme pro ni skoro přestali existovat.Bylo mi jí líto i sestry a jejího miminka.Říkala jsem si,že ona mámu potřebuje víc než já.Ale máma mi chyběla čímdál víc.Když jsem ji jela navštívit,nebyla doma.Když jsem dojela k sestře,seděla jsem jak páté kolo u vozu,máma se se setrou jen hádaly ohledně péče o malého,máma si stěžovala,jak ji sestra zneužívá a ona ve svém věku nemůže.Když jsem cokoliv řekla,byla jsem já ta špatná a roky brečívala po nocích,když moje děti nesměly za babičkou,aby nedonesly rýmu apod.k mámě a ta nemohla k sestře.Kolikrát k babičce chtěly a ta je odmítala se slovy,jak já to mám udělat.Došlo to tak daleko,že jsem před 2lety začala chodit k psychologovi.On mi řekl,že máma opravdu neřeší spravedlivě a že je normální,že já cítím touhu po mámině zájmu.Že to mám mámě v klidu říct,svoje pocity,že ji potřebuji aspoň 1krát za měsíc vidět.Máma mi na to řekla,že ona už potřebuje samotu,že jsem sobec.Trápila jsem se dál a na radu psychologa jsem přestala tlačit na pilu.Začala jsem žít pro děti,manžela,kamarády.Začala víc cestovat a smát se,chodit do tanečních apod.Moje máma si našla přítele a najednou ji stačí,že jezdí k sestře 2krát v týdnu,zbytek času je u přítele.Byla jsem ráda,že začala žít a je šťastná.Sestra toho názoru nebyla,přece ona jí musí pomáhat!Tak jsem sestře řekla,že vím,že to mám moc těžké,ale že má manžela a máma ji 2krát v týdnu jezdí pomáhat.Já ji nevidím třeba 2měsíce.Bohužel se přidala další špatná věc a já zjistila,že máma začíná po letech abstinence znovu pít.Včera jsem jela kolem jejího domu a měla takové nutkání se tam stavit.Máma byla připitá a lhala,že není.To co mi řekla se doslova stydím říct.Je mi z toho tak smutno.Prý jsem ha.zl jak vlastní otec,prý na ni nemám čas a chodím trdlovat na plesech a za kamarády.Na ples chodím s manželem 2krát za rok.Prý ubližuju dceři,když spí u švagrové a já jsem na plese.Prý když na to mám a potřebuji kamarády na úrovni.To mi řekne máma,která se o mě nestarala,pila a já ji ve 12letech sháněla po městě a vařila pro svoji sestru!Vyčetla mi,že za sestrou nezajedu.Tak jsem jí řekla,že moje děcka jsou často nemocné a já nemůžu k sestře jezdit,abych tam malému něco nedonesla,sama mě o to sestra žádala.Na to mi máma řekla,že si to vymýšlím a nic jim není,prý to mají od nervů ze mě.Přitom se svými dětmi mám krásný vztah a jsem na ně pyšná.Mám kolem sebe spoustu lidí,kteří mi volají a rádi mě vidí.Proč to nejde s mámou?Roky chodím k psychologovi plakat,že mi chybí máma,roky za ní běhám jak pejsek,nosím jí dárečky,které ji nechávám na stole když není stejně doma,roky čekám,že se mnou zajde jen na nákup nebo do cukrárny a ona mi včera vyčte,že jsem mrcha a mám radši kamarády?Když potřebuje půjčit peníze,to už mrcha nejsem.Copak nemám právo žít,když ona nebo sestra nemůžou a neumí.Můj lékař mi tvrdí,že spoustu rodičů s postiženými dětmi žije aktivní život.Máma mi na to řekne,že můj lékař je debil a já jsem z něj zmanipulovaná,když řeknu,že i manžel a děti jsou stejného názoru,prý to by bylo divné kdyby nebyli.Omlouvám se za délku mého příspěvku,nevím jestli dělám něco špatně.Moc děkuji za názor Kika