My jsme doma byly jenom samé ženské, máti už po dvou manželstvích už neměla na chlapa v domácnosti náladu, přítele měla jenom externě, takže já jsem nějaké ženské a mužské práce neměla zažité. A myslela jsem si, že to už nikdo takhle nerozděluje, že je to jak z devatenáctého století. A někdy v šetstnácti mě šokovala kamarádka, která mi "otevřela oči" a říkala, že když chlapa nebudu obskakovat, tak že mě nebude chtít. Že prej jejich tatík to taky vyžaduje. Tchyně taky zachovávala tradiční role - jakpak taky ne, když měla o generaci staršího manžela a byla v domácnosti. Takže v začátcích žití s mým mužem vznikala mnohá nedorozumění - Dal bych si pivko. Jj, já taky, ale v lednici už není, tak až pro něj půjdeš do sámošky, tak mi pls taky přines :-D, nebo taky na mě pokoušel přenést jejich zvyklosti, co se týče kuchyně- v neděli moučník (vlastnoručně pečený) a každodenní teplé večeře - nejlíp o dvou chodech. Ale hrany se naštěstí obrousily a vaříme na střídačku. Ale každej z nás musel trošku ustoupit ze svých požadavků. Naštěstí jsme se potkali v mých 23, a v jeho 25 takže to ještě šlo. Já jsem naštěstí v tomhle docela sobec a taky lenoch na rutinní práce, takže bych nikdy nešla proti sobě. A taky jsem cholerik, takže by to doma odnesli, a chlap je zas pracovitej a flegmouš. Nevím, jak by to obrušování hran šlo s jiným.