Mně to připadá ze strany tvé matky jako klasické citové vydírání hysterického člověka, navíc alkoholika. Já vím, že to je těžké, máma je máma, ale jediný způsob je zkusit se na ni podívat zvenčí, jakoby očima cizího člověka - v tom by ti právě ten psycholog mohl pomoct. A poradím ti takový trik, který zabral u mě: než tam pojedeš (pojedeš-li), zkus si v duchu nepředstavovat, že to tentokrát bude dobré, ale spíš co zas bude špatně, co ti řekne, co ti vyčte - postě takovou tipovací soutěž, klidně s manželem, pokud je na tvé straně (jako že mám pocit, že je) a pak si vysloveně přidělovat body nebo odškrtávat (myslím v duchu), co jsi tipla správně a co ne. Prostě to zkusit brát jako hru, pomáhá to získat odstup. Já to tedy nezažila zdaleka v tak vyhrocené podobě, ale deptalo mě to i tak dost, a tohle pomáhalo.