Nebudu asi vyjmenovávat to, co je či není ženskou a mužskou prací...každá rodina jako samostatná jednotka s vlastními potřebami si toto určuje sama. Co ale konkrétně nesnesu je - takové to posluhování. Bohužel to vidím u blízké rodiny, konkrétně tchýně - tam má chlap problém si jídlo nandat na talíř a ohřát a přitom leží jenom vedle v obýváku na gauči, to fakt nadskakuju. Argument, že babička si třeba čte, nebo taky kouká na TV, to fakt neberu:)) Na to, že mužský žil do 29 s rodiči, ho tento model v tomto ohledu naštěstí nijak výrazně nepoznamenal (i když zastrkávat židle a jiné drobnosti jsem ho musela "učit" - holt tam na to byla babička), i když si troufám říci, že pokud bychom bydleli všichni dohromady, možná by mohl podvědomě toto chování z mé strany také očekávat, ale to už bych s ním nebyla. Pokud to shrnu jednoduše - nemám problém být za ženskou, klidně uvařím, ale potud to padá, takové to tatínek přišel z práce (třeba v jedenáct večer), zvednu se od knížky a jdu ohřívat, tak to ne...a tak podobně... obskakovat nikoho fakt nehodlám, nikdy jsem to nedělala ani nebudu. Kluka musím vést také v tomto duchu. Holt maminka neznamená to, že je služka.