"když jsem doma sama a prdne žárovka, nebudu chodit potmě, pokusím se spravit rozbitý vysavač a podobně, nebudu čekat, až mě nějakej chlap vysvobodí..."

kosatko, souhlas, taky si myslím, že ideální je, když oba zvládnou a jsou ochotni dělat zhruba to samé - sice každý s jinou mírou efektivity a elegance, ale nějaký rozumný výsledek to dá.
Samozřejmě jsou věci, které bych zvládla, ale nechám je zásadně na chlapovi a třeba jen asistuju, protože on to udělá rychle, s přehledem a za použití minima energie, kdežto já bych se s tím trápila dlouho (např. montování nábytku). Stejně tak - pokud chlap neumí vařit, tak ho nebudu cpát k plotně, aby to bylo rovnoprávné, protože já to uvařím rychle a chutně, on by stál zoufale nad receptem a nevěděl si s tím rady. To je z mého pohledu to dělení na mužské a ženské práce, které dává smysl.

Když tak přemýšlím, co jsem dělala poslední týden, tak to spadá taky spíš do kategorie mužských prací:

Prorazila jsem pneumatiku a místo čekání na muže jsem si zařídila příjezd pohotovostních servisáků, aby mi odmontovali rezervu a prohodili to a my mohli dojet domů. Následně jsem obvolávala prodejce pneu a servisy, a sháněla nový jeden kus konkrétní zimní pneumatiky (na konci zimy celkem děs, ale povedlo se). Včera jsem s batoletem v autosedačce seděla dva metry nad zemí na zvedáku v autoservise a koukali jsme, jak nám to kolo opravují.
Včera jsem zařídila servis na myčku, dneska jsem byla s řemeslníkem na montáž bezpečnostních dveří. V úterý jsem zařizovala výrobu meče pro syna na akci se skautem (fyzicky to nakonec vyrobil tchán). Takové ty běžné věci jako výměna žárovky, tankování nafty, luxování auta apod. jsou podle mě dneska už běžné u všech žen.