Přidat odpověď
Jen to občas nezvládám a narušuje to moje manželství a moje zdraví.Manžel už docela zuří.Já zas mámu omlouvám,když na ni řekne něco špatného.
Kiko a co konkrétně nezvládáš? To, že ti máma nepomáhá? To, že tě nemá ráda a vyčítá ti?
Manžela do toho vůbec nezatahuj, tohle je tvůj boj. Tvůj a tvé mámy, nevěš na manžela věci, se kterými ti není kompetentní pomoc.
Ve skutečnosti citové odstřižení a otupění vůči ní je jen a jen na tobě. Když budeš pořád manžela zatahovat do toho, že kvůli ní trpíš, ale pak zase vzápětí otočíš a začneš jí omlouvat, stavíš manžela do neřešitelné situace.
Má tě chápat, má tě poslouchat, jak tě to bolí, ale kdyby na ní nasazoval, tak zase otočíš a začneš jí omlouvat.
Ve skutečnosti neexistuje reakce, kterou by si ti manžel zavděčil a která by byla správná.
Měla by sis uvědomit, že ti ona rozbíjí manželství, respektive že si ho kvůli matce rozbiješ sama. Tvůj muž není řešitel tvých osobních sporů, tím spíš, že nedokážeš vůči ní zaujmout jednoznačný a přímý postoj a potácíš se v tom ode zdi ke zdi. Vsadím se, že jednou jí před manželem omlouváš, jindy si vyléváš hořkost a on v podstatě neví, jak se k takovému chování ode zdi ke zdi postavit.
Upřímně řečeno, ani není moc diplomatické zasvěcovat manžela plně do dysfunkčního vztahu k matce. Mohlo by se ti to jednou při manželské krizi vrátit, až by ti všechna bolavá místa omlátil o hlavu. Nikdy nevíš.
Musíš se prostě stabilizovat sama.
Předchozí