nám takhle "umírá " manželova babička 15 let, teda nepřeju jí nic zlého ALE dnes už jí jen pozdravím a je mi úlně ukradená...pocit nenávisti mě přešel, alergie zůstala...ona neustále nás pomlouvala všude nebo manželovy rodiče, podle mě neznámého vzoru, já jí to bohužel nejsem schopa zapomenout, ostatní vždycky někoho pomluví a pak se tváří mile...zjistila jsem, že to jde pouze ignorovat a nic si od ní nebrat např. mi dávala domácí polévku a byla děsně uražená, že jí nechci a pak mě zazády pomlouvala, kolik jí stojí jídlo pro mě /já blbá ho brala jen ze slušnosti/ ale dneska s ní nebojuji, nemá to cenu a děsím se, až umře a do přízemí se mi nastěhuje tchyně, babi alespoň platí své a neničí nám zahradu/vždycky když odjedem má tchyně něco posekat, co já zasadím a pěstuju, ovšem posekat trávu, to ne/
takže my neřešili bydlení, ale stojí nás to nervy a barák stejně nikdy nebude celej náš....ale nemáme hypotéku a naše manželství to spíš stmeluje /můžem si říkal, jaký to jsou blbci/ takže asi bych šla do toho, protože hypotéka by mě drtila psychycky víc