Děkuju Vám moc,všem.Já jsem se to snažila vhodit na sebe.Přece sestra pomoc potřebuje,má postižené dítě a já si ještě dovoluju něco chtít!Když jsem říkala svému psychologovi,že co dělám špatně,řekl,že to se mnou bude na delší dobu.I když mi něco radil,říkala jsem,že moje máma je dobrý člověk.Na moje narozeniny mi třeba dala kalendář s andělskými kartami.Přece si říkám,že mě ráda má.Pak mi vyřve,že chodím tancovat,jestli se musím předvádět v tanečních ve 40letech!Že jsem trapná a suverén.Přitom moje sebevědomí bylo vždy na nule.Jen s pomocí manžela,kamarádů a psychologa si koupím pěkné oblečení.Vždycky jsem si říkala,že si to nezasloužím.Od doktora vím,že je to původ v dětství a jak mi tady někdo z Vás napsal,vyměnila jsem si s mámou role a to nevyhovuje ani jedné z nás.Je mi z toho moc smutno,když třeba jsem u kamarádky a jí volá její máma a slyším,jak ji vesele dodává odvahu,vyslechne ji,když má třeba problémy s manželem.To já musím držet pusu,abych mámě ještě víc neublížila.