Úplně se mi zvedl tlak, když jsem si vzpomněla, jak to bylo u nás, a jak naivní jsem byla, že stačí být nezlomná, uchovat si hrdost, být stále slušná.. partner si mě taky totiž prosadil proti vůli matky a já bláhová myslela, jaký to je důkaz jeho nezávislosti.. Jo nezávislej to jo, ale jen dokud se nezačlo mluvit o tom, že v domě s tímto věcným břemenem nelze žít, přes to nešel, že by se měl pustit toho pitomýho baráku a najít pro nás bydlení, odkud by bylo možné sprostou tchýni vyhodit.
Myslela jsem, jak všecko zvládnu, jak si s takovou blbou tchýní hravě poradím - o já pitomá! Jaké páky asi má žena s dítětem zato bez příjmu? jednoduše žádné, jen čekat, až skončí mateřská a bude možné chodit do práce a budu se moct odstěhovat.. Tak to taky dopadlo.