To záleží asi především na dítěti.
Pro někoho je to sen, pro druhého noční můra. Znám oba typy dětí.
Třeba já bych nejela na tábor, ani kdyby mi platili. Sotva jsem přetrpěla školy v přírodě. Nesnáším organizované veselí.
Moje kamarádka se v tom naopak vyžívala, dodnes štěstí pociťuje výhradně v mokru, vlhku a tmě ve smradlavém stanu s vidinou vycházky na noční puťák a společnou latrinu.