Spíš si myslím, že hodně záleží na tom, na koho narazíš. Může to být zrovna na potvoru někdo, kdo honí statistiku přirozených porodů. Sama jsem rodila císařem (a po zvážení všech možností včetně toho, že jsem malá a mám úzkou pánev dimenzovanou spíš na porod křečků než dvojčat) jsem si ho přála a psychicky se na něj připravovala, ale narazila jsem na dva doktory, kteří tvrdili, že to normálně určitě půjde, "nebojte maminko". Dokonce to tvrdil i dr., který viděl, že děti několikrát denně měnily polohu (ráno A napříč, v poledne obě hlavami dolů, večer B napříč).

Taky jsem několik měsíců strávila v leže a vstávala jen na záchod, tož jsem se necítila na nějaký zvláštní fyzický výkon a bála jsem se o dvojče B, které je při porodu statisticky nejohroženějším dítětem.
Nakonec se však pár týdnů před termínem nedařilo dvojčeti A, takže i doktor "nebojte maminko" naklusal, že je nutný císař. A bylo.