Hanko, s tím tak úplně souhlasit nemůžu.
Soukromí je jedna věc, ale když chci, aby někdo respektoval závažnost mých důvodů, budu muset podniknout něco k tomu, abych mu vysvětlila, že jsou opravdu závažné. Nemusí to zrovna znamenat, že sdělím všechny podrobnosti, ale že vyvinu nějakou snahu k tomu, vysvětlit například šéfovi, proč dnes nemůžu přijít bez varování do práce. Jistě mu můžu říct, že mu do toho nic není, a nebo můžu říct, že mám nemocný dítě a nejde to jinak řešit. V prvním případě ochráním své soukromí, ale kterej je lepší?
Možná jsem trochu rozmazlená školami svých dětí (na druhou stranu, jsou spousty věcí, který jejich učitelům mám za zlé nebo těm školám jako takovým, tak asi zas tak jednostranná nebudu), ale když u nás potenciálně hrozí nějakej průšvih, jako první informuju třídní dítěte aspoň rámcově.
Ono není vždy nutné říkat "syn má nádor", ale je možné říct, že jsou v rodině velmi závažné zdravotní problémy a proto prosím o nadstandardní vstřícnost, protože dítě je ve velkém stresu.
Stejně si myslím, že Pawlla asi nemusí nutně vysvětlovat přesné diagnózy syna, ale nějak rámcově učitelce vysvětlit, že takováhle situace u nich v rodině může nastat, mi připadá v pořádku. Protože bez těch informací mi omluva dospívající holky, že musela akutně bez předchozí domluvy a bez papíru odejít domů z rodinných důvodů, protože její čtrnáctiletý bratr onemocněl, přijde přitažená za vlasy.