Když jsem já došla do bodu, kdy bylo jasné, že druhý porod bude druhý císař a žádný normální porod, oplakala jsem to. A i když doktoři byli od začátku spíš pro toho císaře, působili dojmem, že je jim to za mě trochu líto taky. Ale jejich rozhodnutí o druhém císaři jsem respektovala a bylo naprosto správné - bez něj bych zdravé dítě nakonec zřejmě neměla. Takže opačnou obavu: o to, že císař nebude a něco se pokazí, naprosto chápu.