Vdavala jsem se pred vice nez pul rokem. Jelikoz je muj manzel Nemec, museli jsme vsechny papiry zarizovat min. pul roku dopredu (pokud by nekdo byl v podobne situaci, muzeme nabidnout pomoc pri prekladech a seznamem, co vlastne potrebujete). Po svatbe jsme zustali v Cechach. V Nemecku a Rakousku, nevim jak v jinych zemich, je zvykem delat ke svatbe tzv. svatebni noviny. My je meli ve forme skutecneho casopisu. Pripravovali je nasi pratele a pribuzni, protoze nevesta a zenich je nemaji pred svatbou videt. Byly tam fotky nas dvou od batolat az po dospelost i jak jsme spolu zacali chodit, byly tam ruzne clanky, prihody dobrych pratel a pribuznych, ktere se tykaly nas dvou, byly tam i vtipy a dalsi vesele clanky jako jste meli i vy. Meli jsme pro kazdeho pritele a kazdou rodinu pripraveny jeden vytisk. To vyplnilo mezery na svatebni hostine.
Tip na to, jak se naucit pribuzne vaseho manzela a zapamatovat si, kdo vsechno byl na svatbe, pokud ji mate vetsi, jsou fotky. Jeden pribuzny mel polaroid, tak jsme nechali vsechny nase hosty pred hostinou po parech ci rodinach vyfotit. Pak se tyto fotky nalepily do alba a prislusni lide k tomu pripsali nejake prani a podepsali se. My meli na svatbe skoro 60 lidi, takze si takto ozivuji jmena a obliceje manzelovych pribuznych:-)
Nasi kamaradi, kteri umeli hrat na nejake hudebni nastroje, nam zase zahrali k tanci.
Dalsi velice pekna vec jsou hry a zvyky, ktere velice pobavi lidi kolem. My meli hazeni kytkou, drazbu podvazku a pak dalsi scenky, ktere vlastne slouzily jako vtipne predani darku. Vsechno pripravovali opet nasi kamaradi a pro nas to bylo prekvapeni.
Pokud by nekdo chtel podrobnejsi informace a tipy, muzete napsat, radi odpovime.
Olina E.