Můj muž to poprvé taky málem nestihl, tak podruhé prohlásil, že se z porodky nehne, i kdyby tam měl na chodbě kempovat. Slyšela jsem sestry, jak si o tom povídaly Napotřetí už ho nikdo nikam neposílal, protože to byl pěkný fičák - v půl páté jsme dojeli a ve tři čtvrtě na šest byla holka na světě.
Čímž se dostávám k té "radě" - nějak to už ven musí, zkus si říkat - nemůžu mít přece takovou smůlu, aby to tentokrát nešlo dobře, mám to najetý Já vím, že to je naprosto iracionální, ale mě tahle "mantra" pomáhala. Já jsem si to v duchu dokonce skandovala, ještě když jsem prodýchávala kontrakce, zatímco manžel se autem řítil po tramvajových kolejích směr Podolí