Těžko říct, jak si ta svědectví předávali. Solženicyn psal v Souostroví Gulag, že se lidi měli takový strach, že se báli otevřeně mluvit i před vlastní rodinou, oni se dokonce báli neposlouchat Stalinovi projevy v rádiu, aby je náhodou soused neudal, že Stalina dostatečně nemilují a neobdivují a léta života v těchto podmínkách jim nakonec mohla naiplantovat do mozku myšlenku, že Stalin je vlastně něco jako dobrosrdečný dědeček Mrazík.