Ohledně těch omluvenek, je to v podstatě několik zajímavých problémů, když se nad tím zamyslíte:

1. Školní řád, jakkoli je zákonem špatně zavedený (nelze ukládat nové povinnosti podzákonnou normou, jen je upřesnit), je TROJSTRANNÝ - škola - žák - rodič. Ale sankce jsou jen pro žáka. Pokud řád poruší rodič, jsou možnosti školy poměrně omezené, zvlášť pokud intenzita porušení není velká.

V podstatě si ředitel může pouze rodiče pozvat k jednání o závažných okolnostech v prospěchu a chování žáka (a opět nikoli rodiče...).

Takže pokud třeba rodič odjede bez předchozí omluvy s dítětem na týden k moři, tak co se stane. Rodič to následně (třeba nic zlého neuše) omluví stylem: ozdravný pobyt. A škola to odmítne, napaří žákovi 25 hodin neomluvených a spíše 3 než dvojku z chování. Jenže vinen je rodič nikoli žák.

Nebo pokud rodič po nemoci zapomene omluvit dítě ve lhůtě dle ŠŘ a udělá to dodatečně, tak se stane co? Dítě dostane důtku, nebo mu dokonce škola omluvu neuzná.

(Kolikrát se stalo, že syn přišel večer za námi, že nechá na stole ŽK kvůli omluvě a my na to zapomněli. Kdyby to ráno nekontroloval, případně se 3x neptal, jestli to tam už má...)

Chybí nějaké odlišení provinění žáka a rodiče...

Ostatně případ s neomluvenou rekreací v jednom článku kdosi z ČŠI doporučoval řešit uvedením neomluvených hodin na vysvědčení a nesnížením známky z chování. Případně oznámením na OSPOD.

2. Konflikt loajalit: Pokud rodič žádá po dítěti něco co poruší školní řád. Třeba ten naléhavý odchod ze školy ("... teď nemám čas se bavit, jedu pro tebe...., to si vyřešíš později..." - třeba mezi dopo a odpo...). A podobně.

Je jasné, že dítě nemůže dělat trestnou činnost, protože to rodič chce. Ale méně intenzivní prohřešek - třeba přestupek (jízda na černo; spěcháme k babičce, půjdeme na červenou, nic nejede, ...), nebo kázeňský přestupek, nebo porušení zákona, který nemá sankci. Tady se kloním k povinnosti dítěte poslechnout, což ho ale zase vyviňuje ze zavinění.

Proč si to myslím? Byl jsem na vojně už za demokracie a voják smí a musí neuposlechnout rozkaz jen v případě že jde o trestný čin. V případě že třeba hrozí přestupek apod. (dopravní apod.), je rozumné a oprávněné si to nechat dát písemně, ale poslechnout musí...