Myslím, že daleko nejvíc to nesouvisí se Stalinem jako takovým, ale se současnou životní situaci mnoha Rusů - existenční nejistotou a přístupem ze strany státu.

V takových situacích si lidé promítají svou frustraci do doby nebo osoby, kterou si spojují s lepšími, protikladnými nebo ideálními, vysněnými podmínkami. Stalin je logickou volbou, je známý, pamětníků stalinských hrůz už je minimálně, naopak lidé si spojují to, co vnímali na Sovětském svazu jako dobré s ním, protože je pro ně faktickým tvůrce sovětského systému, který pamatují.

Když říkají, že za Stalina bylo dobře, protože SSSR byla velmoc, znamená to především to, že si přejí, aby s nimi stát v jednom kuse nezametal, nemuseli všude dávat úplatky a podobně. Když vzpomínají na sociální jistoty sovětské doby (které ve skutečnosti přišly až po Stalinovi, ale jsou mu připisovány), mají na mysli hlavně současnou nejistotu, pohyby cen a podobně.

Jasně, že v Německu proběhla denacifikace, zatímco destalinizace v Rusku ne, to má velký význam, ale hlavně, řekl bych, je to o tom, že Rusové nevědí, co bude, jak bude, a stát s nimi zachází jak s onucí, zatímco Němci, obrazně řečeno, vyměnili Hitlera za dobré bydlo a respekt k občanům - ani denacifikace by nebyla tak úspěšná, kdyby nebyla tímto podložena.