Já jsem v dětství také musela mít vlasy "podle kastrolu" a mrzelo mě to. Dlouhé jsem si vybojovala až na prvním stupni zš, po pár letech zjistila, že krátké jsou lepší a zase spoustu let nosila dobrovolně krátké. Teď mám zas dlouhé a na krátké už se necítím, už je zase jiná situace. Ale třeba k tomu časem zase dospěju.
Ale dobře si pamatuju, jak mi bylo nepříjemné, že jsem neměla ani poradní hlas v takto osobní záležitosti. Proto i já chci teď volit mírnejší postup. Ale zase ta představa, že je bude mít dlouhé...