Asi budu jedna z vyjímek.
Dítě nemlátím ani vařečkou, řemenem, ani věšákem. Na zadek dostala, to jo. Ale jinak spíš štěkám, ona odejde do pokoje, zavře se a já se můžu vyvztekat. Např. hodem talířem. To už musím být ale opravdu fest nakrknutá.
Otec taky pil, taky matku mlátil. Až v dopělosti jsem pochopila proč. Kdybych dělala svému muži to, co ona dělala otci, nedivila bych se, kdybych jednu dostala. Zase si ale na druhou stranu říkám, měl přestat pít, když věděl, jaká je, měl se usmířit s babičkou a odvést nás pryč. Jenže matka je slušný manipulant, všichni ji měli za hroznou chudinku...a já ji to taky žrala, i s navijákem. Jako dítě jsem nechápala.
Otec zemřel, sám. Jako bezdomovec. Tohle mě trápí nejvíc. Našli ho na lavičcce. Jako nějakou poslední špínu tohoto světa. S tím se nikdy nesmířím.
Další věc je zneužívání. Nikdy jsem nevyhledala pomoc. Řekla jsem to bývalému, měl mě za blázna. Řekla jsem to kamarádce, ta už se taky neozvala. Nevím, co si o tom mám myslet. Nejsem blázen, vím, co se u nás dělo. Ale pořád jsou mezi námi lidé, kteří nevěří. Nechtějí...
POkus o sebevraždu mám za sebou taky, jen jsem nikdy neležela na psychiatrii ani v jiném podobném hotelu. Prostě jsem měla z prdele kliku, že jsem v tu chvíli měla u sebe kamaráda.
Snažím se o tom mluvit, teď už jen s manželem. A žiju si celkem spokojený život. Plním si sny jako dodělání školy, koupila jsem si svoje úplně první kolo v životě, jezdíme občas na výlety. Můžu si koupit čtvrtku pizzy, aniž bych přemýšlela o tom, že za dvacku bych mohla mít půl chleba s hořčicí.
Ale hlavně mám fajn chlapa, dvě krásný zdravý holčičky a střechu nad hlavou.
A tím to nekončí. Plánuju si ještě třetí dítě, třeba se časem zadaří i nějaká ta výška, ikdyž můžu klidně makat rukama. Mám v plánu si zajet do Paříže a do Řecka...a minulost mě nezastaví ani nezastraší. Nejsem ani jako moje matka, ani jako můj otec. Jsem svá
Přeji ti, aby jsi se měla stejně tak dobře, jako se mám já