Už to tu jednou bylo. neva. Byla jsem do 14 let bita jak žito vším možným a velmi často (1x týdně), v 17 jsem svědčila u soudu o domácím násilí mezi rodiči (vysokoškoláci společensky vážení, nikdo by mi nevěřil, čeho byli schopni, zametli to stejně pod koberec). S manželem jsem 18 let. Své děti neřežeme, maximálně jsem jim dala facku jednou za rok, když mi ruply nervy, nikdy bych je neuhodila předmětem. Horší to bylo v období krize s manželem, když mi ruplo v hlavě vzteky, praštila bych ho klidně pračkou po hlavě. Naštěstí má dva metry a nenechá se. On mě uhodil jednou jedinkrát a přiznám, že jsem si to zasloužila. Od té doby žijeme dlouhé roky bez fyzického násilí a velmi si toho po svém dětství vážím. .